Skalní vyhlídky

Díky výhodné poloze se vám na Ještědu nabízí velkorysý rozhled do širokého okolí, za  dobrého počasí je z vrcholu vidět přibližně třetina Čech a nahlédnete odsud i k našim německým a polským sousedům. Blízkým vyhlídkovým místem jen kousek od vrcholu je také skála Červený kámen, nedaleko které se v lese schovává pietní místo – Mohyla letců připomínající leteckou havárii. Třetím pohledovým místem jsou (rovněž nedaleko) tzv. Kamenná vrata, odkud se otvírá hezký výhled na druhou stranu hřbetu – do kraje Podještědí, který ve svém díle zvěčnila známá česká spisovatelka Karolina Světlá.

Skály a kameny

Malinký kousek pod vrcholem hory se tyčí veliká osamocená křemencová skála, které se říká Krejčík – na památku pověsti o krejčíkovi, co se zapletl s čerty a právě pod tímto kamenem údajně našel svůj hrob. Nedaleké skalní stěny Vířivých kamenů zase získaly pojmenování podle nejznámějších alpských štítů – např. Malý Matterhorn, Monte Rosa, Castor, Pollux a tak dále. Další významnou (a zároveň nejhezčí) skálou Ještědu jsou už zmíněná křemencová Kamenná vrata, kde vám bude důvod pojmenování naprosto jasný hned, jak je uvidíte. S těmihle známými a velmi oblíbenými skalami co do popularity soutěží a možná i tak trochu vyhrávají Bílé kameny, které opatrně vykukují o pořádný kus dál na severozápad na kraji lesa u Jítravy. Všeobecně se jim říká Sloní a ta podoba se stádem chobotnatců je prostě neuvěřitelná.

Vápencové lomy

Ještě koncem 19. století byly na svazích Ještědu významné vápenky a vápencové lomy, ale zůstaly nám tu po nich už jen místní názvy (např. Panský lom, Koupaliště Vápenka apod.). Třeba Solvayův lom poblíž Křižanského sedla, kde se vápenec těžil ještě do 20. let 20. století, si po skončení prací postupně vzala příroda zase zpět a návdavkem jej osídlila pozoruhodnými a vzácnými druhy živočichů i rostlin. Dnes je tedy tenhle svého času největší ještědský lom pořádně zarostlý, ovšem je přístupný a při krátké procházce se tu snadno dostanete k tzv. Krásné vyhlídce nad Loupežnickou jeskyní (ta však bohužel přístupná není).

Jeskyně

Ještědský hřbet je prošpikován spoustou jeskyní a některé z nich dosud zdobí i zachovaná krápníková výzdoba. Nejznámější jeskyní je Hanychovská u Panského lomu, další je Liščí díra nad Padouchovem a největší je pak Západní jeskyně u Jítravy. Žádná z ještědských jeskyní ovšem není veřejnosti přístupná!

Vodopád

Troufneme si tvrdit, že zatímco Mumlavský vodopád v Krkonoších zná prakticky každý a o Štolpichách v Jizerkách už také leckdo slyšel, tak o Ještědském vodopádu mnohdy neví ani místní. Má to však svůj důvod. Tenhle opomíjený vodopád sice padá z výšky přibližně 8 metrů, není však oproti svým slavnějším kolegům nijak vydatný a navíc se objevuje jen občas, když se kraj nasytí vodou po vydatných deštích. Ale je tu a to je hlavní.

Prales

Poblíž zmíněného vodopádu je další oblast, kterou by na Ještědu jen málokdo hledal. Roste tu totiž Nový prales. Původní čistě smrkovou lokalitu přeměňuje Čmelák (Společnost přátel přírody) na přirozeně pestrý les, vysázel zde už přes 70 tisíc jedlí, buků, javorů a dalších druhů dřevin. Patronem Nového pralesa je Liška. Herec - Pavel Liška.

Nevšední podívaná

Možná vás trochu zklameme anebo se naopak přestanete bát, ale Ještěd samotný není sopkou. Prazvláštní tvar hory má na svědomí tvrdý křemenec, který odolal všem vlivům, zatímco se okolní měkčí fylity, vápence a paleozoické břidlice drolily a rozpadaly. Silák tak zůstal a slabší kusy odpadly. Přesto však stačí, když za Ještědem zapadá slunce a příroda se rozhodne kreslit na oblohu fantaskní obrazy, pak se i dnes může zdát, že je celý horizont v plamenech. Úžasnou podívanou umí vykouzlit také tzv. mrakopády, při kterých se oblaka líně přelévají po okolních kopcích a město samé se vizuálně vaří ve vroucím kotli. Ovšem i když zrovna není na programu iluze katastrof, doporučujeme dívat se a nepřepínat. Ještědský hřeben má pro vás nachystanou celou videotéku a fotobanku obrazů, které stojí za to sledovat!